LangMag · Průvodce studiem
Zde se věnujeme jazyku a učení jazyků z praktického pohledu. Najdete tu články, které pomáhají lépe chápat francouzštinu a italštinu, vyhnout se častým omylům a přemýšlet o učení jazyka tak, aby opravdu vedlo k porozumění, jistotě a přirozenému používání.
Články v této sekci vysvětlují gramatiku a syntax francouzštiny a italštiny z praktického pohledu českého mluvčího

Francouzština skrývá překvapení i v tom nejzákladnějším: v otázce. Zatímco v češtině si většinou vystačíme se změnou intonace nebo tázacím slovem, francouzština nabízí hned tři různé způsoby, jak se zeptat — a volba mezi nimi není náhodná. Záleží na tom, jestli mluvíte s kamarádem v kavárně, nebo píšete formální dopis. V tomto článku si každý způsob rozebereme do detailu, ukážeme praktické příklady a vysvětlíme, kdy který použít.

Když narazíte na jméno francouzského krále nebo papeže, pravděpodobně na chvíli zaváháte. Základní nebo řadová číslovka? A co ten záhadný „premier"? Tady to celé vysvětlíme do dvou minut.

Proč Italové říkají ci vado, ne ho tre, me ne vado — a co přesně ty drobné částice nesou? Článek na úrovni B1 ukazuje, jak ci a ne v italštině fungují ve třech vrstvách a proč je čeština řeší úplně jinou cestou.

Čech překládá z jazyka, kde se slovosled ohýbá podle důrazu. Francouzština ani italština takový luxus nemají — ale na jiných místech jsou překvapivě volné. Kde jsou hranice pevné a kde lze zkoušet? A proč postavení jednoho adjektiva může úplně změnit význam věty?

Český student si při volbě francouzského nebo italského minulého času často pomáhá českým videm: dokonavé sloveso spojuje se složeným minulým časem, nedokonavé s imperfektem. Tato opora ale funguje jen částečně. Čeština totiž sleduje hlavně dokončenost děje, zatímco francouzština a italština v této opozici velmi často rozlišují spíš mezi otevřeným průběhem a vymezeným celkem.

Pro českého mluvčího je člen těžký nejen proto, že ho čeština nemá, ale i proto, že čeština rozkládá určenost do jiných prostředků. To, co francouzština a italština často vyjadřují členem, nese čeština hlavně slovosledem, kontextem a intonací.

Znát sloveso neznamená jen pamatovat si infinitiv a český překlad. U mnoha sloves je stejně důležité vědět, jakou vazbu vyžadují, jaké doplnění po nich následuje a kdy se změnou konstrukce mění i význam celé věty.
Tato sekce se věnuje tomu, jak dnes smysluplně pracovat s jazykem při studiu i ve výuce.

Čtení v cizím jazyce neznamená rozumět každému slovu. Právě neznámá slova jsou často tím, co vás posouvá dál. Tento článek vysvětluje, proč je částečné neporozumění normální součást učení, jak mozek skládá význam z kontextu a proč není dobré hned sahat po překladači.

Na jednotlivé větě lze rychle ukázat tvar nebo pravidlo. Pro skutečné porozumění jazyku to ale většinou nestačí. Souvislý text umožňuje sledovat význam, návaznost, opakování i přirozené použití slov a struktur — a právě proto na něm LangMag staví.

Má se poslouchat bez textu, s přepisem, nebo po větách? Každý z těchto postupů má své místo. Záleží na tom, v jaké fázi práce s nahrávkou student je a zda chce zachytit hlavní smysl, zpřesnit porozumění, nebo se soustředit na detail.

Znalost slovní zásoby nelze chápat jen jako rozdíl mezi „znám“ a „neznám“. Student může slovo poznat, ale nerozumět mu v kontextu, může mu rozumět, ale neumět ho použít, a může ho znát z textu, ale nepoznat ho v poslechu. Proto se slovní zásoba neučíme jen jako seznam překladů.
LangMag používá nezbytné cookies pro fungování webu, přihlášení a zabezpečení. Analytické cookies zapneme pouze s vaším souhlasem. Svou volbu můžete kdykoli změnit v .